ADVík 2012 – zážitky

Na úvod se hodí jedna zásadní informace – i když mám k mnohým součástem sedmého ročníku negativní připomínky, nemyslím si, že akce byla špatná, jsem ráda, že jsem tam jela, a rozhodně nemám v nejmenším úmyslu ji cíleně shazovat. Plus si v každé větě pokuste představit slova „podle mého názoru“, ať to nemusím pořád opakovat, tzn. ne že CAT se rozhodl, že ADVík sucks, ale Sia usoudila, že ne vše se jí líbilo XD… (já jenom kdyby se tu potuloval nějaký ten trollík nebo hateřík, jak jsme byli poučeni na jedné lolití přednášce, jsou všude!)

Vše začalo už samotnou cestou, ne vlakem, nýbrž autíčkem, společně s Kaiem a Mitsuem (tito dva byli nakonec ještě s Maudlim a Péťou jediní členové klubu, kteří se účastnili, což mě dost devastovalo, neboť jsem očekávala davy, ne dvojice XD). Zde je nutné jasně vytyčit posvátnou větu – Kai je precizní řidič. Během čtení článku se k této větě tak ob minutu vraťte a oživte si ji, abyste docenili její význam. Tam i zpět nás sice postihlo hodinové zpoždění (není benzín, není kšiltovka, není dálnice…), ale o nic jsme nepřišli. Oficiální doba strávená na ADVíku pak čítala od jedenácté dopolední do desáté večerní, krom Svatby, kterou již mám pár let za sebou, jsme stihli celý sobotní den.

Na sobotu padla volba z mnoha důvodů, během všech ročníků se jednalo o den s nejlepším a nejnadupanějším programem, chlapci ocenili DDR turnaje, já se těšila na contesty a plesání. Podrobnější rozpis všech navštívených událostí najdete v dalším článku :) . Nakonec i přes to, že jsme tomu věnovali jen jeden den, přišly chvíle, kdy prostě nebylo co dělat, tohle je průvodní jev všech ADVíků a očividně ani v tom jediném dni se toho nezbavíte. Protože přijedete, v maličkém areálu (s programem a plánkem zdarma v ruce) jste do půl hodiny zorientovaní a pak už jen okusujete rozpis, strkáte do lidí, a snažíte se z toho vymáčknout co nejvíc. V časných odpoledních hodinách jsme se tedy potáceli po herních sálech, snažili se dosáhnout nějakých úspěchů ve fotbale a řízení (obojí konzolové, samozřejmě), okukovali mnohé povedené cosplaye a očekávali šestou hodinu, která nám měla ukázat, co může být na Pokemonech úchylného. Kromě těchto asi 80 minust jsme ale byli furt někde.

V porovnání s minulými ADVíky – prý se říká, že Váš první je vždy nejlepší, u mě to 100% platí. Poprvé jsem měla tu čest s rokem 2008, perfektní sekce, 3 sály anime, mraky nadšených fanynek, pak plynulý přerod ve 2009, taky perfektní, načež dorazil obrovský skok v podobě pátého ročníku. Promítání pryč, nahrazeno zmateným pobíháním a spoustou nevyužitého času. Neodjeli jsme jako někteří jiní, vydrželi celé 4 dny, na druhou stranu, rok 2011 nás vesele minul a my jej nechali XD. A máme tu ročník sedmý, poprvé pouze jeden den, nikoli celá akce. Pro mě byl lepší než 2010, neboť jsem věděla, do čeho jdu, a spíš očekávala to horší a byla mile překvapována lepším. Jedu příště? Podle toho s kým, neboť letošní sestava mnohé vynahrazovala a nevěnovat během tří měsíců volna alespoň jeden celý den anime je škoda :) .

Celkové zhodnocení:
+ programy, plánek a česky psaný comix zdarma – je milé, že Vám hned u vchodu někdo něco vrazí, i když Vám k tomu nic neřekne, po budově jsem sice programy moc neregistrovala, ale pokud byla nějaká aktualizace, orgové se starali (jak rozhlasem, tak vylepovanými plakátky), aby se to k návštěvníkům dostalo
+ krásně vybrané místo, zajištěné jídlo a pití, blízkost metra, OC Chodov i potravin – tady asi není co dodat, všechno potřebné bylo v dosahu (kromě ubytoven XD, ale to nás díkybohu minulo, takže to přejdu)
+ nové nápady – Maid kavárna a Host club, oboje opravdu proběhlo, dámy byly příjemné (u pánů jsem pochybovala, že viděli anime, které jim stálo předlohou, ale snažili se), určitě by se našly i další nové vychytávky, ale s těmito jsme měli tu čest

- odklon od původního stylu – samozřejmě, každá akce prochází určitým vývojem, navíc jsem zjistila (ovšem až v průběhu soboty), že se již loni změnili hlavní organizátoři, tudíž ne Thrill, ale pan Žittňan, nic bližšího netuším :) jde mi o to, že první ADVíky byly o otakismu, anime, krásných slečnách, neuvěřitelných chlapcích a pohodě, teď sice připravili více možností, jak se zabavit (převážně různé herní vymoženosti), ale akce se oprošťuje od toho čistého zaměření, které na ní podle mě fanoušci milovali. Nejvíc to na mě dolehlo, když na cosplay contest napochodovaly postavy z lolka :)
- prostory – to, že bylo brutální vedro, nelze vyčítat nikomu, ale to, že v tomhle brutálním vedru na hlavním místě pravidelně vznikala tlačící se skrumáž do sálu, který prostě tolik zájemců pojmout nemohl (Cosplay contest), to bylo strašný, budova prostě nebyla největší a i když mnoho sekcí mělo vlastní místnost, kapacita často nedostačovala. Navíc, když se tam táhnete na jeden den a v ruce máte tašku s cosplayem, úplně Vás nevytrhne, že si ji prostě nemáte kde nechat (tímto znovu děkuji slečně na informačním stánku, protože jinak bych ji asi musela zamknout v kabince na záchodě… Tu tašku)
- nepříjemní orgové – teď se přiznávám, že malinko porovnávám s Jikanem, jasný, máme méně lidí, menší prostory, jednodušší program, ale z vlastní zkušenosti vím, že není tak těžké být na návštěvníky milá, případně na ně alespoň neštěkat, když s Vámi chtějí normálně mluvit. Pokud jste ve stresu z toho, že nestíháte a plán nejede, jak má, není to chyba hosta, nýbrž Vaše…

Sia

 

Post a Comment

Your email is never shared. Required fields are marked *

*
*