Anime Jikan 2014

 

Ohledně novinek:

 

Vzhledem k poslední akci jsme usoudili, že bude stačit jeden Kinect, na kterém pojede primárně Just Dance (ale všechny ostatní hry tam nebude problém hodit, když bude zájem)

 

Nově vás čekají turnaje v deskových hrách a zejména v Shogi, začněte trénovat

 

Na velkém sále bude tzv. zelené pozadí, u kterého budu fotit zájemce zcela zdarma a následně je budu klíčovat na jimi vybrané pozadí v PC. Čili zelené pozadí na fotce nahradím libovolným wallpaperem v PC které si donesete nebo které vybereme na netu. Foto si pak stáhnete na flashku nebo pošlu rovnou na váš mejl – ukázka principu viz foto POZOR: cokoli bude mít na sobě zeleného, bude neviditelným

 

Promítání jako takové víte že jsme zrušili na AJ, ale máme pro vás krátké cca půlhodinové bloky anime tvorby řady „indie“ (jestli jsem to napsal dobře).

 

Nově bude vyzkoušena Bleach sekce v promítací/přednáškové místnosti.

 

Anifet je ohrožen, jelikož Kai nevíme jestli bude moct, řešíme náhradu a uděláme maximum, aby nějaké to hamu papů na AJ bylo

 

Placky nějaké opět objednáme, graficky to bude něco ze starých podkladů a nové budou na základě ankety, co zde bude/je.

 

Rádi bychom posílili přednášky, takže kdo má zájem ostatním něco sdělit, ozvěte se mi

 

Laser Game bude! Předběžný plán je v sobotu 12:00 – cca 20:00

 

Řešíme TCG, ale zatím nemám potvrzeno.

 

Psst, prý se plánuje kulturní vstup….ale nic sem neřek

 

tak to asi tak všem na úvod z toho, co mě napadlo a vzpomněl jsem si, těším se na všechny a v blízké době by se tu už mohl objevit první nástřel programu a zejména turnajů.

 

Mitsuo

Hlavní info na FB stránce: https://www.facebook.com/events/262315237265386/

 

Taková malinká stagnace

Aneb úplně to tu nežije, jo :D ? Byste totiž nevěřili, jak je těžký vést blog, kde nemůžete řešit žádný osobní věci! Je to extrémně těžký, a tu extrémnost si teď ještě znásobte vaším oblíbeným číslem (pokud je vyšší než deset, jinak to není dostatečný), protože pro mě je to speciálně náročný :D

No, něco se každopádně děje. Jikan se blíží, zatím plánujeme, existuje obecný seznam aktivit, anketa ohledně turnajů, prostě takové ty základy, na kterých to pak postavíme. Naše taneční skupina, momentálně čítající čtyři nadšence, se pravidelně schází a trénuje vám malé překvapení. Také to vypadá na novou sekci, které se pravděpodobně ujmou některé naše nové členky, za což jsme ji velmi vděční – je fajn zase vidět něco jiného od neokoukaných tvůrců.

Ovšem jinak asi spíš spíme, nesrazujeme, učíme se, chodíme na plesy :D … A buzerujeme Žrouta, aby psal rychleji! Ale zas nemůžeme moc, nebo se na nás vykašle a já ztratím i tu poslední záchranu, když už sem fakt nemám co dávat :D . Už aby se něco dělo, chybíte mi :) .

Sia

Aspoň že s těma písničkama můžu být osobní, zkusím k ní najít alespoň nějaký AMV, ať to má trochu smysl :D .
Tak prej ne, no, ale tak ten klip je taky pěknej! Takže pustit a šup ven, trochu se nám to mračí, ale je jaro, konečně!!, a bude to krásný jaro, jak jinak :D … So keep calling my name at night :D !

http://www.youtube.com/watch?v=ekPBOVgGRSA

Anime povídka, kapitola desátá

Tak, vrátila jsem se do pracovního procesu (jsem teď znalec pracovního práva, bacha na mě XD!), takže pokračujeme s dalším dílem, máte to jako malou odměnu za vysvědčení, doufám, že si ji všichni zasloužíte :) ! A můžeme společně očekávat další díl, postavy nám systematicky ubývají XD, takže jsem zvědavá, co bude dál.

 

Ztráta

V astrální sféře krvácející Natsuki sledovala, jak ze zraněného mnicha vysává démonka téměř všechnu spirituální sílu. I když mu chtěla strašně moc pomoci, tak nebyla schopna se zvednout. Mohla jen sledovat, jak je mnichova bledá záře pohlcována jasnou smaragdovou září.

Musí tu být způsob, jak mu pomoci, no tak, Natsuki, mysli přeci, znělo jí v hlavě. Ale žádný nápad nepřicházel a mnich stále více přicházel o svoji energii. Bojovnici pomalu začala opouštět veškerá naděje, že by se odsud mohli dostat živí.

Takže takhle umřu? V tomhle podivném, neforemném světě? Tady, kde žijí démoni a potůčky zpívají a stromy tancují a obloha…

Stromy tancují, blesklo jí hlavou. Pane bože, nejspíš už šílím, ale musím to vyzkoušet, sice pravděpodobnost, že se to povede, je mizivá, ale i tak to snad zabere, říkala si bojovnice pro sebe. Z hlavy vytěsnila veškeré myšlenky a soustředila se na vánek proudící vzduchem. Byla to technika, kterou vrazi používali k tichému a neslyšnému běhu, pomocí představ o tom, že jsou jen obyčejný vánek.

Natsuki se na tuto představu chvíli soustředila a najednou se rozplynula. Nikde ji nebylo vidět. Toho si však démonka nevšimla. Natsuki ve formě vánku proletěla za démonku a tam se také neslyšně zformovala. Co nejrychleji tasila dýku a probodla démonku. Ta vykřikla a ihned upustila mnicha na zem. O vteřinu později okolí naplnilo fialové světlo. Jakmile zmizelo, démonka stála několik metrů od Natsuki. Na jejím hrudníku byla rána od dýky, která jí projela tělem.

Pěknej pokus, holčičko, ale já toho vydržím o hodně víc než jen tohle“, začala se smát.

Fajn, alespoň to bude zábava“, odvětila pobaveně vražedkyně a opět se rozplynula. Démonka najednou ztuhla a na obličeji se jí objevil výraz, prozrazující, že je hodně naštvaná. Začala se rozhlížet kolem sebe.

Kdy jsi, ukaž se! Dělej!“

Jako odpověď jí přišla dýka, která se vynořila odnikud a letěla směrem na její černé oko. Démonka na poslední chvíli udělala úhybný manévr, což jí zachránilo život. Jakmile ji dýka minula, opět zmizela. Démonka nevěděla, co dělat, a s vystrašeným výrazem sledovala okolí kolem sebe. Když tu náhle uslyšela hvizd ostří ve větru. Následovala ostrá bolest, prozrazující, že ji něco zasáhlo do ocasu.

S bolestivým řevem se otočila a viděla, že kus jejího ocasu je useknutý. Ani nestihla otevřít pusu, když jí další útok probodl rameno. Rychle se za něj popadla. To už ji ale dýka, vynořující se odnikud, prořízla tvář. Démonka zpanikařila a začala kolem sebe střílet energetické výboje.

Nech mě. Nech mě být!“, křičela kolem sebe, ale slyšela jen vítr. Když těsně unikla dalšímu útoku smrtící dýky, něco jí došlo. Usmála se a zůstala stát na místě. Jakmile kolem sebe cítila proudit vítr, vytvořila kolem sebe mrazivý oblak.

Ve vzduchu se zhmotnila promrzlá Natsuki a ihned se začala třást zimou. Démonka se vítězoslavně usmála a zaútočila na ní svými pařáty. Vražedkyně ale rychle uskočila stranou. V tu chvíli démonka zvedla ruce a zařvala něco démonským jazykem. Objevil se oslňující záblesk a kolem vražedkyně stálo několik stejných démonek.

Jaká z nás je pravá? Poznáš to dřív, než tě zabijeme?“, smály se. Poté se všechny vrhly na válečnici.

Jedna z démonek přímo zaútočila na Natsuki svými pařáty, avšak vražedkyně se jí vyhnula a místo v jejím cíli skončily její ostré pařáty v jiné démonce, která zachraptěla a padla na zem mrtvá. Natsuki využila situace a rychle podřízla hrdlo bytosti, která na ni prve zaútočila. Další vyvolala ze svých prstů blesk. Vystřelila ho dívčiným směrem. Ale i to se ukázalo jako nepříliš efektivní, neboť Natsuki se vymrštila do vzduchu a blesk spálil na popel další dvě vyvolané bytosti.

Dobrá, už jich zbývá jen šest, pomyslela si vražedkyně. Skrčila se a provedla elegantní otočku, ze které oddělila pomocí dýky nejbližší démonce hlavu od těla.

Zabiju tě!“, vykřikla další a vrhla se po vražedkyni. Povalila ji na zem a začala ji dusit. Natsuki si jen usmála a rozplynula se. Sokyně překvapením vyvalila oči. Než se však stačila vzpamatovat, probodla jí zezadu dýka krk. Nehybné tělo spadlo na zem. Jedna z bytostí začala kolem sebe metat energetické koule. To ale spálilo dvě její spojenkyně. Jedna z démonek zasyčela a vykřikla: „K čertu s tebou, zabiji alespoň toho mnicha!“

Rozběhla se směrem, kde ležel zraněný mnich. Natsuki se ve formě větru pustila za ní. Bohužel jí zasáhl ledový proud vzduchu od druhého stvoření a bojovnice se opět proměnila do své fyzické podoby.

Ne, to ne. Takhle u ní nikdy nebudu včas, znělo jí v hlavě. To už ale démonka napřahovala svou ruku s pařáty, aby zabila nebohého mnicha. Natsuki se rozpřáhla a vší silou hodila dýku. Ta na poslední chvíli zasáhla cíl a odřízla ruku od zbytku těla. Démonka padla na kolena a řvala bolestí. To už ale u ní stála vražedkyně. Démonka vzhlédla a podívala se do chladných očí vražedkyně.

Je konec“, řekla vražedkyně a s výkřikem zabořila čepel své dýky do hlavy astrální démonky. Jakmile dýku vytáhla, mrtvola dopadla bezvládně na zem. O chvíli později se objevila záře a tělo zmizelo, stejně jako těla klonů, které vyvolala. Natsuki na nic nečekala a rychle doběhla ke zraněnému Saitovi. Rychle si sedla vedle něj.

Neboj se, to bude v pořádku“, říkala roztřeseným hlasem. Saito, který měl po těle obrovské popáleniny, řekl: „Ne, démonka ze mě vysála až moc energie, já už se vrátit nemohu.“

Snažil se mít klidný hlas, avšak bylo poznat, že ho tato slova velmi bolí, stejně jako zranění, která měl na těle.

Ne. Určitě se něco najde, něco, já nevím co…“ Bojovnici se zalily oči slzami. Saito se jen smutně usmál.

Jen bych se chtěl zeptat, jak jsi to udělala? Myslím to rozplynutí“, zeptal se Saito. Natsuki začaly slzy stékat po tvářích.

Normálně tím utišujeme svůj běh a chůzi, ale když jsem viděla ty vlnící se stromy, napadlo mě, že tady pevné věci nemusí mít až tak pevnou podobu a proto jsem to vyzkoušela“, řekla smutně bojovnice.

Vynikající“, zasmál se Saito a ztěžka vydechl. Poté ale ze sebe vydal: „Vám už také nezbývá moc času a přechod portálem je velmi náročný. Mohl by vás vyčerpat natolik, že byste byla potom ochromená.“

To je jedno, budu tady s tebou“, řekla rozhodně Natsuki.

Saito ale rázně odvětil: „Ne. Nemůžeš. Moje forma se stejně za chvíli rozplyne a ty bys tady bloudila sama. Musíš jít zpátky.“

Každá slovo mu dělalo obtíže vyslovit. Válečnice začala vzlykat.

Jen mi slibte, slečno, že se pokusíte přidat k mnichům harmonie. Vím, že vás vezmou do svých řad. A uvidíte, že budete mít přátele.“

Oči se mu pomalu zavíraly.

Chyťte mě za ruku, prosím.“

Natsuki uchopila mnichovu ruku. Náhle se objevila slabá bílá záře kolem mnicha a jasná rudá záře kolem vražedkyně. Bílá se poslušně začala vlévat do té rudé.

Zde vám dávám, co mi zbylo z mé energie. Aby… Abyste mo-mohla… Projít…“, vydechl mnich a jeho tělo se rozplynulo.

Natsuki chvíli nebyla schopná pohybu a jen stále hleděla do míst, kde před chvílí leželo tělo mnicha. Pak se zvedla a s uslzenýma očima pohlédla na bránu. Chvíli jen tak stála a hleděla přímo, ale po chvíli se rozběhla a skočila do oné bílé záře. Všechno najednou zmizelo a všude byla tma.

Poté uviděla bílé světlo a to se rychle přibližovalo. Během pár vteřin ji pohltilo a ona opět upadla do temnoty. Ale bylo to jiné než předtím. Cítila, že leží na něčem mokrém. Cítila, že jí na obličej dopadají dešťové kapky. A slyšela, že někdo nad ní dýchá. Prudce otevřela oči a vyskočila na nohy. Před ní stál Panda v kraťasech a propálené košili. Na opasku mu vyselo několik lahviček a čutor s lektvary. Díval se na Natsuki se zachmuřeným výrazem. Než stačil někdo z nich cokoliv říct, ozval se kousek od nich hlas.

Ta holka patří mně, Mitsuo!“

Oba se tím směrem otočili. O strom se opíral mladý muž s dlouhými, červenými vlasy a stejně červenýma očima. Na sobě měl černý dlouhý kabát, z jehož rukávů vysely ocelové řetězy. Nohy mu zakrývaly dlouhé černé kalhoty a velké pokované boty.

Na tváři vyloudil temný úšklebek. Natsuki vytřeštila oči a dala si ruce před pusu. To ne, blesklo jí hlavou. Generál Arashi je tady.

Překážka na straně Siy

Kdo pochopil narážku na pracovní právo, má u mě čokoládu :D .

Jen se chci omluvit za drobnou stagnaci, mám ve Stažené jeden neopravený díleček, ale teď opravdu bojuju a ještě nějakou dobu budu… Navíc Žrout nahlásil, že řeší výzo, takže až všichni všechno (úspěšně, protože prostě tenhle rok!!) vyřešíme, pustíme se zpátky do běžného života :) . Tak mějte strpení, aspoň budou vaše alter-charaktery žít ještě o chvíli déle XD.

Sia

Aneb…

http://www.youtube.com/watch?v=JaAWdljhD5o

Anime povídka, kapitola devátá

Doporučuju k tomu pustit Placebo – This Picture. Opět moc pěkné :) .

 

Brána

 

V promočené zemi před vchodem do jeskyně ležela nehybně dvě těla. Jedno patřilo mladému mnichovi harmonie, druhé pak stínové bojovnici. Sice vypadali, jako by už nežili, ale nebylo tomu tak. Alespoň prozatím.

Nacházeli se v astrální sféře. Oba pozorovali oblohu oné sféry a aspoň na chvíli zapomněli na všechno to zabíjení a smrt kolem nich. Natsuki nemohla spustit oči z úžasných tvarů, které barevná obloha vytvářela z mraků a par. Dokonce zapomněla i na čas a mnichova varování ohledně jejich návratu do těl. Když vtom ji ze snění vytrhl hlas patřící jejímu společníkovi.

Slečno, už bychom raději měli jít. Přeci jen to bude jistější“, řekl mladý mnich.

Oh. Pardon, nějak jsem se zasnila a ztratila pojem o čase. Omlouvám se…“, sklopila hlavu.

Mnich se jen usmál a řekl: „To se neomlouvejte. Sám jsem tu kdysi strávil mnoho času. Takže vím, jak tomuto místu člověk lehce podlehne.“

Poté ji chytl za ruku, ale ona se rychle vyškubla z jeho sevření.

Moc se omlouvám, slečno. Já jen… To je jedno“, vydral ze sebe mnich.

To nic“, odpověděla smutně bojovnice.

Poté oba mlčky pokračovali v cestě. Míjeli mnoho podivných věcí, počínaje kroutícími se stromy a konče šeptajícím potůčkem. Ale po celé cestě nenarazili ani na jednoho člověka nebo zvíře. Najednou ticho přerušil slečnin hlas.

Moc se ti omlouvám, že jsem tě napadla a témeř zabila…“

Na chvíli se odmlčela a sklopila hlavu.

Poté ale pokračovala: „Já ale musela. Můj pán nakázal oddílu, ve kterém jsem byla já, abychom vás našli a zabili, a ten, kdo neuposlechne jeho rozkaz, ten bude ztrestán. A já mu hodně dlužím. Protože mi zachránil život pod podmínkou, že mu budu sloužit.“

Poté přestala mluvit, protože se jí začal třást hlas, pohlédla na mnicha a z hnědých očí jí tekly pramínky slz.

I přes téměř vynechávající hlas pokračovala dál. „Já vím, že je zlý a že mu na mě nezáleží. Jsem přeci jen jeden z jeho vrahů, někdo nahraditelný. Ne jako jeho kapitáni a generálové. Jen pěšák. A je mi moc líto, že ten, kdo se ke mně chová nejlépe za celý život, je ten, koho jsem musela zabít.“

To už však hlas ztratila úplně a začala plakat. Podlomila se jí kolena a ona se posadila na své nohy. Obličej zabořila do dlaní a plakala.

Mnich si vedle ní klekl a řekl: „To je v pořádku, slečno Natsuki. Já to chápu. I já to neměl lehké a nebýt mnichů harmonie, kteří mě přijali do svých řad, bych možná ani nežil. A za nic vás neobviňuji, jen posloucháte rozkazy.“

Natsuki se na Saita podívala uslzenýma očima, jakoby koukala na nějaký přírodní zázrak.

Saito však pokračoval dál: „Ale pokud jsou na vás opravdu tak zlí, tak se k nám přidejte a cestujte s námi. U nás nebudete nahraditelná. U nás budete součást našeho týmu. A já vím, že vás ostatní přijmou stejně jako já.“

Všechno, co řekl, bylo tak neuvěřitelně přesvědčivé a upřímné, že tomu mladá vražedkyně ihned uvěřila. Aby také ne, když její vlastní spolubojovníci k ní byli tak odtažití a podezřívaví, že si připadala, jakoby k nim ani nepatřila. A když něco potřebovala, všichni k ní byli chladní a nic pro ni neudělali, nikdo, komu by se mohla svěřit, a proto se začala na tom hrozném místě bavit s dušemi padlých.

A když tam předevčírem poprvé uviděla tohoto mnicha v jeho astrální podobě (a spletla si ho s duší), něco jí prozrazovalo, že bude o dost přívětivější než ostatní.

Mnich jí opatrně, s vřelým úsměvem, setřel slzy z očí a ona mi padla kolem krku a rozplakala se.

Neplačte, slečno, to je v pořádku“, uklidňoval ji mnich.

Po chvíli si Natsuki opět stoupla a řekla: „Děkuji, že jsem se vám mohla svěřit. Já jen, že jsem se žádnému člověku nemohla svěřit se svými problémy. Děkuji…“

To je v pořádku“, řekl vlídně mnich, „pojďme pokračovat.“

A společně vyrazili dál po kroutící se cestě k bráně. Cesta probíhala v klidu a oba si povídali o všem možném. A Natsuki byla šťastná, že konečně nalezla někoho, ským si může být blízká. Moment, co když mě chce jen využít? Co když mi chce také ublížit?, začala uvažovat a pohlédla na vřelou mnichovu tvář. Ne, to ne. Poznám, kdy člověk myslí věci vážně a kdy jen blafuje, rychle zapudila ony myšlenky.

Děje se něco? Vypadáte ustaraně, Natsuki“, otázal se mnich.

To je v pořádku. Nic se neděje“, usmála se Natsuki. Chvíli si jen tak vyměňovali úsměvy, když vtom došly k podivné bílé bráně, ve které byla bílá záře.

Tak jsme na místě. Teď stačí jen…“

Tudy nikdo neprojde!“, ozval se tajemný hlas.

Oba se bleskově otočili po směru hlasu. Před nimi stála ženská postava. Kůži měla šedou a na ramenou modré tečky. Místo vlasů měla dvě obrovské rohy, vyrůstající z čela. Pod jejich kořeny se nacházely dvě černé oči. Rty měly fialovou barvu. Na rukou měla obrovské drápy, které měly kolem dvaceti centimetrů. O málo kratší byly na jejích nohách. Ze zad jí vyrůstal obrovský šedý ocas. Oblečena byla pouze v bílé dlouhé sukni, sahající jí až po kotníky.

Astrální démon…“, řekl s nechutí Saito a na démončině tváři se objevil temný úsměv.

Ano, a vy se stanete mojí potravou. Vysaji z vás všechnu spirituální sílu, kterou máte!“, začala se démonka smát.

Saito instinktivně vyvolal kolem něj a jeho společnice štít. Démonka se k nim pomalu blížila.

Tvůj štít…“

Namáčkla se na vnější stranu energetické kopule a prošla skrz.

„…je mi vážně k smíchu.“

Saito tedy štít zrušil a vytvořil energetickou kouli, kterou vystřelil na onu bytost. Bohužel ta jen tak mimochodem zvedla svoji dlaň s pařáty a kouli chytla. Znuděně její sílu několikanásobně zvětšila a vystřelila zpět. Mladý mnich jen vytřeštil oči, než do něj čistá energie narazila a odmrštila jej několik metrů dozadu.

Mnich zařval bolestí a dopadl na záda. Vražedkyně se rychle dostala k ní a provedla mistrný výpad svou dýkou na krk bytosti. Ta se ale rychle vyhnula a z rukou vyvolala mrazivý oblak, přímo na nebohou bojovnici. Ta ale neváhala, dala k sobě rychle ruce, něco potichu zašeptala a proběhla obrovskou rychlostí mrazivým oblakem, bez sebemenší újmy. Démonku to zaskočilo a toho Natsuki využila a prosekla jí dlaň.

Démonka rychle odskočila a naštvaně zasyčela. Natsuki ale na nic nečekala a zopakovala útok. Než však stihla seknout, démonka ji vrazila pařáty do břicha. Natsuki vytřeštila oči bolestí a překvapením a vydala ze sebe tiché zaúpění. Démonka druhou dlaní ovinula vražedkyni kolem krku. Natsuki neúspěšně popadala dech a kulila očima.

Démonka se zlověstně usmála a řekla: „Neboj se, tebe zabiji také, ale až později.“

S těmito slovy vytrhla své pařáty z břicha nebohé slečny a odhodila ji. Natsuki s obrovskou ránou dopadla na zem a vykřikla bolestí. Poté se podívala slzícíma očima Saitovým směrem. I přes velké popáleniny se plazil k ní, aby ji pomohl. To ho ale chytila démonka. Zvedla ho za krk stejně jako vražedkyni před tím.

Ty budeš první, kdo zemře!“, začala se smát démonka.

Já… tě… po-porazím!“, vydal ze sebe s potížemi kouzelník. Démonka se smála.

Ty mě porazíš? Teď bys neporazil ani mouchu, natožpak mě.“

Poté se přestala smát. Kolem ní se vytvořila smaragdová záře, která začala pohlcovat bílou záři kolem mnicha.

Mezitím v Agnionu pokračoval boj dvou existencí. Liščí víly, která měla v sobě duši Flavulpa, a podivného mladíka, který vypadal jako divoké zvíře.

Ten už ale byl velice zraněný a víla měla navrch. Siin obrovský liščí stín se snažil zadupat mladíka do země, ale ten se vždy na poslední chvíli vyhnul.

Je to těžší, než se zdálo. Ta liščí dáma je silná až moc. Navíc ten silný déšť mi také zrovna nepomáhá. Měl hned někam odběhnout a dál si chvíli pauzu. A potom, až bych nabral dech, vymyslím, jak ji porazit, běhaly mu hlavou myšlenky. Nedaleko od něj si všiml zlomeného stromu, který nehořel nebo který díky dešti byl už uhašen. Svým dlouhým jazykem se zachytil o jednu z jeho větví a vymrštil se na ní. Právě včas, aby ho minuly drápy víly.

Neboj se, za nedlouho se vrátím a pak to dořešíme“, řekl uštěpačně neznámý, vymrštil se a zmizel v části lesa, která byla relativně netknutá destrukcí.

Jestli přijdeš znova, tak nebudu tak milostivá jako teď a zničím tě bez slitování!!!“ řvala Sia směrem, kterým zmizel. Poté zavrčela a vyrazila k vesnici, kterou měla v plánu srovnat se zemí.

 

 

Anime povídka, kapitola osmá

Štastný nový rok, drazí :) ! A bude boží :D !!!

Mezi dvěma světy

Saito pocítil bolest, pulzující v jeho těle. Prudce otevřel oči a posadil se.

Toho ihned začal litovat, jelikož bolest ho donutila znova padnout na záda. O pár vteřin později ale ustala. Znova otevřel oči a překvapeně se rozhlížel kolem sebe. Nacházel se sice na stejném místě jako předtím, avšak okolí bylo rozpité, jakoby zahalené v oparu a navíc bylo mnohem více bledé.

Mladý mnich pomalu vstal a rozhlížel se po okolí. U stromů se nenacházel nikdo. Otočil se směrem ke skále a tam uviděl ležet mladou slečnu, oblečenou v černé přiléhavé uniformě stínových bojovníků. Na zádech uniformy měla bílé přesýpací hodiny. Do obličeje jí spadaly hnědé vlasy, které na místech přecházely do rudé barvy. Saito k ní došel a klekl si vedle ní. Dívka nehnutě ležela a na první pohled by si člověk mohl říct, že spí. Avšak nehýbal se jí hrudník, což dokazovalo, že nedýchala. Saito se nejdříve polekal, ale pak se zase uklidnil.

No ovšem, v astrální sféře se nemusí dýchat. Stačí, že tu jsme“, řekl si Saito a lehce pohladil bojovnici po tváři a zašeptal: „Slečno Natsuki, vstávejte.“

Jakmile to dořekl, bojovnice rychle otevřela oči a vyskočila na nohy. Poté se rychle popadla za hlavu a zanaříkala.

Klid, slečno, ta bolest za chvíli přestane. Jen si musíte zvyknout na astrální sféru…“, chlácholil ji Saito. Natsuki se začala polekaně rozhlížet.

Kde to jsme? Co se stalo?“, vyjekla

Nebojte, slečno, jsme v astrální sféře. Někdy také označované za přechod. Je to svět, který je tvořen zčásti naším světem a světem mrtvých. Do tohoto místa se dostanou lidé, když umřou anebo jsou v bezvědomí.“

Takže jsme mrtví?“, zeptala se zoufale.

Ne, ještě ne, ale naše zranění přeci jen jsou vážná a měli bychom si pospíšit. Pokud se chceme vrátit zpět, musíme najít spirituální bránu. Poté se probereme zase ve svých tělech.“

Poté zavřel oči a začal se soustředit.

Musíme jít tudy“, ukázal na levou stranu od nich.

Společně vyrazili. Míjeli podivně se kroutící stromy i neforemné kameny.

Je tu to velmi podivné…“, konstatovala Natsuki, když sledovala strom, který se vlnil.

Vy jste poprvé v astrální sféře, že?“, otázal se Saito.

Slečna pouze přikývla. Kouzelník se usmál a pokračoval.

Když já zde byl poprvé, dostal jsem celkem závrať, panejo, můj učitel mě musel kouzlem rychle odvolat zpátky, abych zde neomdlel. Hahaha…“, smál se na celé kolo.

Když se uklidnil ještě dodal: „Ale po tom jsem se sem začal vypravovat sám a velmi se mi zde zalíbilo. To víte, je zde úžasný klid. Jen si člověk musí dávat pozor, jak dlouho tu je, jelikož čas zde hraje proti němu. A po nějaké chvíli se člověk nemusí vrátit do svého těla vůbec…“

Dívka se najednou zarazila a vyvalila své oči.

To jako že fakt umřem?“, vykřikla zděšeně.

Pokud zde budem dlouho, tak ano, ale nebojte se. My víme, kam máme jít a zbývá nám ještě spousta času…“, uklidňoval Saito pobledlou dívku.

A co víc. Nedopustil bych, aby se krásné dívce něco stalo“, usmál se.

Natsuki na něj pohlédla a na své vyděšené tváři vykouzlila úsměv. Dlouho si hleděli do očí, dokud mladý kouzelník nevzhlédl k obloze.

Podívej, proto tu tak rád jsem…“, ukázal směrem vzhůru. Natsuki zvadla zrak a viděla nebe , které přecházelo z rudé barvy do vínové až růžové.

To jsou…“

Ano, červánky, ale mnohokrát hezčí než v našem světě“, skočil jí do řeči mnich.

To je úžasné…“, vydala ze sebe fascinovaně dívka a s úžasem sledovala nebe.

Saito na ni pohlédl. Jakmile viděl její fascinovanou tvář, jemné rty otevřená zaujetím a blyštivé oči, zasněně se usmál a vydal ze sebe: „Máte pravdu. Je to úžasné.“

To už ale nehleděl na mraky nad sebou, ale na její krásnou tvář. A proč vůbec spěchat? Vždyť je tu nádherně a já vím, že odsud odejde dřív, než její čas vyprší, říkal si s úsměvem mnich.

V obyčejném světě se Sia rychle blížila k vesnici. Se zlomyslným úšklebkem pokračovala v cestě a za sebou nechávala jen zkázu.

Po pravdě jsem lidumil, i když vypadám jak nestvůra, ale tímhle jsi mě celkem naštvala…“, ozval se za ní neznámý hlas.

Sia i se svým liščím smíchem se prudce otočila. Před ní stál mladý muž. Ale vypadal primitivně. Mastné a rozcuchané hnědé vlasy měl plné větviček a jiných drobných věcí. Bledé hnědé oči se dívaly upřeně jejím směrem. Tvář byla zamazaná od bláta.

Na sobě měl roztrhaný kus látky, co kdysi mohla být košile či triko a kraťasy, které byly špinavé stejně jako on sám. Ruce a nohy měl chlupaté a nehty se už spíše přeměnily do zažloutlých drápů. Sia na něj vycenila své tesáky a její obří liška zavrčela.

On na oplátku se strašlivě usmál a vyplázl svůj velmi dlouhý, špičatý jazyk.

Pak řekl: „Ale musím ti poděkovat za ten déšť, už jsem potřeboval sprchu. Ale to, jak si zničila ten les, je hrozné. Přeci jen jsem se těšil na svoje jídlo a ty mi moji lesní spižírnu zničíš, no, jak se mám asi cítit potom.“

Víla zařvala a rozběhla se na něj.

Zničím tě, ty mrzký červe!“, vykřikovala ve skoku.

Jakmile byla kousek od soupeře, ohnala se po jeho hlavě svými drápy. Ten ale neuvěřitelnou rychlostí vytočil svou horní polovinu těla a Sia škrábla do vzduchu.

Minulas“, řekl pobaveně neznámý a jazykem jí olízl tvář.

Sia cítila, jak jí sliny naleptávají kůži a propalují se hlouběji. Vydala ze sebe zvuk podobný zavytí a opět se ohnala po nepříteli. Ten opět zopakoval úhybný manévr a začal se smát. Po několika výpadech už byla víla zlostí bez sebe a neznámého nechala spoutat šlahouny.

Takže šlahouny?“, řekl protivník jakoby mimochodem.

Teď jsi znehybněný a nemůžeš se vyhýbat mým útokům. A já tě zabiji a zničím“, začala se smát Sia a liščí stín opět začal vrčet.

Tím bych si nebyl tak jistý“, opětoval smích protivník. Vyplázl jazyk a pohodil hlavou. Všechny šlahouny se se zasyčením rozpustily. Poté se mladík arogantně usmál a se zvířecím řevem se vrhl vpřed. Víla udělala to samé.

Skočila směrem na jeho hlavu, útočník však udělal další rychlý úhyb a tak se Sia místo hlavy zakousla do ramene. Ten zařval bolestí, avšak ihned se sám zakousl do vílí ruky, kterou ho chtěla Sia napadnou. V ten okamžik se prudký liják změnil v něco, co připomínalo vodopád.

Z dálky tento souboj sledovala s údivem rudovlasá dívka. Třepotala promočenými křídly a řekla: „Je to mnohem horší, než si pán Sasuke myslí.“

Tou dobou začal i prudký déšť v nedaleké vesnici. Vesničané poznali, že se děje něco zlého, a tak běželi za svou starostkou Mary, polodémonem a poloandělem.

Má paní, co se to děje? Co to má znamenat?“, ptali se jeden vesničan přes druhého, plní strachu.

Nebojte se, mí lidé. Sice se k nám blíží obrovské nebezpečí, ale já už to tušila hodně dlouho, že to jednoho dne nastane. Navrátil se Flavulp a míří na naši vesnici.“

S těmito slovy všichni vytřeštili oči a zmlkli. Několik lidí vykřiklo a dvě vesničanky padly do mdlob.

Po dlouhé chvíli jeden starý muž, který vypadal, jakoby nemohl uvěřit, co Mary řekla, ze sebe vydal: „Takže… Takže zemřeme?“ Polkl a celý zbělal. Mary se začala smát.

Ne, mí drazí. Nikdo z vás neumře. Jelikož ho zastavím. A nebudu na to sama. Máme tu totiž hostitelku temnoty. A ta nám pomůže, ať se jí to líbí nebo ne.“

Ďábelsky usmála nad tím, jak jí vše pro její velký plán nahrává do karet.

 

Anime povídka, kapitola sedmá

A další :)

Dítě temnoty

Déšť nepřestával a stále více znemožňoval dvojici mladých lidí prchat rychle. Onou dvojicí byla mladá dívka s dlouhýma černýma šatama, velkýma modrýma očima, velmi světlou pletí a obličejem, který jakoby ani nebyl lidský. Spíše patřil umělé figuríně či panence. To podtrhoval fakt, že na sobě měla dívka černé šaty plné krásných detailů. Vlasy jí zdobila velká černá mašle. Pro tuto chvíli ji ale nasáklé šaty velmi zpomalovaly a na jejím obličeji bylo velmi zřetelně možné vidět, i přes její velmi neživý výraz, že je velmi unavená.

Před ní běžel mladík s téměř stejně bílou pokožkou, ale jeho obličej hýřil emocemi. Měl krátké zelené vlasy a velké světlomodré oči (avšak ne tak jako jeho společnice). Na sobě měl pouze šedou košili a kraťasy. U pasu se mu houpaly dvě katany, které mu na rychlosti moc nepřidávaly, a kolem krku se mu houpal na řetízku divný symbol. Oba už uběhli několik mil a rychle se začala objevovat únava.

Dívka padla na kolena. Oblohu lemovaly blesky a hromy každou chvíli prolamovaly bubnování kapek. Mladík si všiml své společnice a rychle k ní doběhl.

„Neboj, zlatíčko, jsem u tebe. Pomůžu ti, jen ještě chviličku vydrž, prosím“, říkal chlácholivým hlasem, ale v jeho očích se zrcadlily slzy, když viděl svou lásku takhle trpět. Dívka stále měla stejně nemněný výraz, avšak nepravidelně a rychle dýchala. Po chvíli se chytila partnerovy ruky a ten jí pomohl vstát. Poté pokračovali v útěku. Po několika minutách běhu lesem konečně dorazili na jeho okraj. A před nimi se rozprostřela louka, na jejímž konci bylo několik světel.

„Koukej, světlo, určitě tam najdeme nějaké místo na odpočinek!“, řekl mladík s radostí a vyčerpáním v hlase.

Jelikož byli oba velmi vyčerpání, neběželi, ale šli rychlou chůzí přes promočenou louku. Jejich síly už byly na minimu a vpřed je hnala jen síla jejich vůle. Avšak najednou se mladík zarazil. Družka udělala to samé.

„Slyšíš to? Ten divný zvuk?“

Dívka jen lehce pokývala hlavou, aby svému partnerovy odpověděla. Ten se na ni otočil a vytřeštil oči. Rychle ji odstrčil z cesty a bleskově vytáhl katanu. Právě včas, aby blokoval útok sekerou. Tu držel strašák. Hadrový panák s kloboukem a rudýma očima sledoval mladíka. Jeho rozšklebená pusa najednou vydala děsivý zvuk.

Mladík jediným rychlým pohybem tasil druhou katanu a prořízl strašákův trup. Z něj začala vylézat mokrá sláma. To ale strašáka očividně nezpomalilo a začal ještě agresivněji útočit. Jeho lidský soupeř vykrýval jeho útoky, jak jen mohl, ale už by opravdu moc vyčerpaný. Pak tedy vzal poslední zbytek sil a několika rychlými máchnutími katanou rozsekal svého oponenta na kousky.

Hluboce oddechoval. Bohužel se za ním vynořil další strašák a zaútočil kopím dříve, než bojovník stačil zareagovat. Ten z instinktu zavřel oči a katany dal do obrané pozice. Náraz však nepřicházel a proto oči opět otevřel. Strašák stál strnulý proti němu a jeho tělo sebou škubalo.

Vedle mladíka stála jeho družka a s výrazem nevinné panenky držela slaměnou figurku v rukou. V její pomyslné hlavičce byla zabodnutá jehla. Dívka koukala na klepajícího se strašáka a pomalu zabodávala svou jehlu hlouběji do své figurky. Když jehla prošla skrz celou hlavu, ozvalo se křupnutí a strašák nehybně padl k zemi. Mladík se na dívku letmo usmál, ta mu odvětila svým nepřítomným pohledem. Oba si pak všimli, že k nim běží z okrajů louky minimálně dvacet těchto stvoření, která je chtěla zabít.

„Neboj se, já tě ochráním. I kdyby mě to mělo stát život.“

S těmito slovy si stoupl do směru běžících slaměných postav a zaujal bojový postoj. Najednou se v dáli od světel do vzduchu vznesla jiná postava. Měla křídla a rychle se vzduchem přibližovala k dvojici. Byla ve vzduchu neuvěřitelně rychlá a obratná. Mladíky byl připraven na jakýkoliv vzdušný i kouzelnický útok. Jaké však bylo jeho překvapení, když postava přelétla těsně nad strašáky a z kouzelné hole na ně začala sypat drobné věci, které se na ně přilepily a vybouchly.

Neznámá postava potom udělala ve vzduchu několik efektivních otoček a přistála kousek od něj. Pomalými kroky šla ke dvojici. Bojovník sklopil katany, ale byl připraven s nimi kdykoliv zaútočit, bylo-li by třeba. Vysoká slečna přišla až k nim. Mokré hnědé vlasy měla k lopatkám. Oči byly svítivě modré a pusa se kroutila do nepříliš laskavého tvaru. Oblečena byla do černého hábitu, jehož spodní část zdobila červená kytka s trny. Na zádech měla černý plášť.

V ruce držela velkou kouzelnou hůl stejné velikosti jako samotná kouzelnice. Na jejím spodku byli tři železné bodce zosobňující kořeny. Z vršku trčela koule, na níž byla stovka pampeliškových padáčkovitých semínek. Ovšem nejimpozantnější byla její křídla. Jedno bylo typické andělské, pokryté býlím peřím. Avšak to druhé bylo z černé kožené blány, podobající se démonickým křídlům.

Mladík se uklonil a řekl: „Děkujeme, že jsi nám pomohla.“

„Řekněte mi nějaký racionální důvod, proč nemám litovat toho, že jsem zničila svoje loutky na obranu mojí vesnice“, ironicky odpověděla kouzelnice.

„Ony na nás zaútočily, jen jsme se bránili!“, odvětil mladík prudce.

„A na co myslíš, že asi tak byly postavený? Aby vám uvařily čaj?“, vykřikla na něj.

Mladíka to zarazilo a nic neříkal. Kouzelnice si hluboce oddechla a promnula oči.

„Kdo aspoň jste, když jsem kvůli vám rozbila svoje strašáky“, s nepřívětivým výrazem se dívala na mladíka.

„Já jsme Kami, jeden z posledních samurajů. A tohle je… Doll.“

Dívka nepřítomným výrazem pohlédla na jejich zachránkyni. Kouzelnice lhostejným pohledem sledovala mladíka, ale jakmile se podívala na Doll, vytřeštila oči a rychle kolem sebe vyvolala zvláštní auru. Pak se ďábelsky usmála.

„A pročpak ji nenazýváš jejím pravým jménem?“

Kamimu spadla brada a Doll vytřeštila obrovské oči, takže vypadaly ještě větší, než byly.

„Že ano, Yuki, zosobnění temnoty, nemám pravdu?“

Při těchto slovech se Doll zalily oči slzami a zalapala po dechu.

„Jakto, že… To… Jak?“, samuraj ze sebe vydal a nemohl jak pokračovat.

„Klid, vážení, dokud mám kolem sebe tuto auru, tak můžu tvé jméno říkat kolikrát budu chtít a nic se mi nestane.

A jakto že o tobě vím? Jelikož mám úžasnou knihu o temných silách a tam je zapsáno, že temnota potřebuje nějaké tělo, ve kterém bude uvězněna, aby neuvrhla celý svět do věčné noci. Temnota je vždy přitahována k nějaké holčičce s magickým potenciálem a usadí se vní. Bohužel tím jí vezme schopnost řeči až na několik slov, včetně jejího jména, a pokud je její jméno někým vysloveno, stane se mu nějaké neštěstí, povětšinou něco hodně bolestivého. Ale jen málokdy smrtelného. Mimo to hostitelky vypadají jako panenky a jsou předem předurčeny. V knize je výpis hostitelek od úplného začátku až po dalších dvacet dalších generací po tobě.“

Kouzelnice mluvila s takovým zaujetím, že si ani nevšímala deště a blesků. Když skončila, zatřepotala křídly a opět zvážněla.

„Mé jméno je Mary a jsem kříženec anděla a démona, jsme velmi vzácná rasa“, pověděla jim.

„Potřebovali bychom nějaké přístřeší na noc a jídlo, nebudeme dělat problémy, slibuji“, řekl Kami.

Mary se zamračila a s vážným hlasem řekla: „Tobě klidně nějaké místo ve vesnici poskytnu, ale jí ne. Nechápej mě špatně, ale není dobré mít ve vesnici nositelku temnoty. Mohla by ji vymazat ze světa.“

Kami se ale hned útočně ohradil: „To by nikdy neudělala!“

„Ani nemusí chtít, ale to se někdy hostitelkám stává, že kolem nich se nedějí dobré věci!“, vykřikla na něj čarodějka. Samuraj svěsil hlavu a otočil se na Yuki. Ta na něj hleděla svým nemněným výrazem.

„Pojďme někam jinam, zlatíčko.“

Otočili se a šli do louky, ze které na ně zaútočily prvně strašáci.

„Počkejte!“, ozvalo se za nimi. Oba se otočili.

„Jen na jednu noc a během zítřka odejdete. A nesnažte se vzdorovat, já umím zabít jak samuraje, tak i dítě temnoty“, zamračila se.

„No tak, na co čekáte? Že se strašáci vrátí? Za mnou!“, rozkázala neochotně kouzelnice. Kami chytil Yuki za ruku, usmál a společně následovali kouzelnici ke světlům vesnice.

O několik mil dál liščí víla pokračovala v ničení všeho ve svém dosahu. Když najednou se zarazila a podívala se směrem k vesnici.

„Cítím životní sílu tímto směrem, vypadá to, že se tam nachází nějací tvorové. No. mám chuť někoho zničit…“, začala se smát a vydala se tím směrem. Nevšimla si ale, že ji někdo zpoza stínů stromů pozoruje.

Anime povídka, kapitola šestá

Je to tadyyy :D ! Tímto vám všem, čtenářům i ostatním přeju krásné Vánoce a prožití svátku, užijte si Silvestra a na Nový rok přemýšlejte nad vším, co si myslíte, že lze udělat jinak, ale dosud jste se báli! Já na to přišla pár týdnů před přelomem nového a starého roku, jak Žrout trefně vytušil v těchto kapitolách :D ! Bavte se :) !!!

Liška proti pandě

Mitsuo běžel, co mu síly stačily, jen aby se dostal co nejdříve ke své svěřenkyni a žačce. Hlavou mi přitom vířily myšlenky, jak silná Sia vůbec je.

Jsem hlupák. Měl jsem to předpovídat, Siiny schopnosti jsou nezměrné a sám mistr Funo mě před nimi varoval. Sia je mladá a nechává se ovládat emocemi. Bohužel pro ní její emoce probouzejí něco daleko horšího, co se v ní ukrývá. A pokud to nad ní získá úplnou kontrolu, může zničit svět, stejně jako Deadus neboli Bůh smrti, kvůli kterému utíkáme, aby nebyl oživen!“, říkal si pro sebe a přitom přeskakoval poražené hořící stromy, které jakoby naschvál spadly přes cestu.

Čím víc se přibližoval k víle, déšť nabíral na intenzitě a bahno bylo čím dál řidší. I když byl vyčerpán z boje s Arashim, nezpomaloval, jelikož v sázce byl celý svět. Představa toho, že by toto nezvládl, ho ještě přesvědčila zrychlit.

Víla se smála a dívala se do nebe.

Hoř, světe, shoř pro mě. Ničení, to je jediné, na čem záleží!“, řala do nebe a s každým jejím slovem protrhl nebesa blesk. Víla se smíchem sklopila zrak a v dáli uviděla, jak se k ní přibližovala postava.

Nejednou se jí ve tváři objevil vztek.

Budeš další, do zemře mou rukou, Mistře.“

Liščí stín začal vytrhávat kusy země a kusy hořících stromů a házel je pandovým směrem.

Každý Mitsuův krok byl díky bahnu těžší, když se mu nohy do něj zabořovaly. I tak ale běžel dál. V běhu sledoval svou vzdálenou oponentku, díky čemuž si všiml předmětů, které její stín mrští jeho směrem. A jen taktak stihl odskočit před kusem obrovského kamenu, vrženém proti němu.

Avšak v úhybných manévrech musel rychle pokračovat. A i když byly předměty obrovské, viditelnost byla díky dešti mizivá. Někdy to byly jen vteřiny, než si panda všiml kusů země nebo stromů.

Mitsuova srst byla mokrá a jeho oblečení promočené, čímž byl o poznání těžší a nemohl tak dobře manévrovat. Na tváři se mi objevil náznak zoufalství, ale v mžiku je vystřídalo odhodlání zastavit osobu, na které mu záleží.

Jakmile Sia zjistila, že se k ní nepřítel stále přibližuje zařvala a její liščí obraz s hrůzostrašným zavytím zintenzivnil útok.

Mitsuo už byl téměř před kněžkou, ale před ním se díky síle liščího stvoření rozestoupila země a puklina se stále zvětšovala. I tak mistr na nic nečekal a v běhu se rychle odrazil od země a přeskočil onu puklinu. Jakmile dopadl, Sia po něm mrštila kámen. Mitsuo už se nestihl vyhnout a tak udělal efektivní otočku, v níž prackou odmrštil kámen zpátky.

Sia máchla rukou a svými drápky rozcupovala kámen na malé kousky. V tu chvíli se Mitsuo rozmáchl pěstí, mířeje na vílu. Ta nestihla rychle zareagovat a pěst ji odmrštila několik metrů vzad.

Liščí stín se ihned vrhl na pandu a snažil se ho zadupat do země. To mu ale nešlo, jelikož mistr se pod nohama proplétal s takovou lehkostí, že přecházel zrak.

Obří liška ho natolik zaměstnala, že úplně zapomněl na liščí vílu. Ta využila jeho nepozornosti a skočila mu po krku. Ten stihl zareagovat a dal si před sebe pracku, takže místo, aby mu víla prokousla hrdlo, tak se zakousla do jeho tlapy. I tak to bylo velmi bolestivé a Mitsuo zařval bolestí. Sia od něj bleskově odskočila a stála na místě. Liščí stín se také uklidnil a trochu se zmenšil. Mitsuo začal.

Sio, prosím tě, zastav to šílenství. Vždyť jsi jedna z nás, tohle přece nechceš! Vzpomeň si na své přátele, na ty, pro které bojuješ, na ty, na kterých ti záleží.“

Mistr na ni s těmito slovy hleděl s největším soucitem, který dokázal vyvolat. Sia si na něj vlídně usmála a pomalu řekla.

Děkuji, mistře, že jste mi ukázal lepší cestu a pomohl mi vzpomenout, proč tu jsme. A proto vám řeknu, že jakmile jsem vás kousla, přenesl se do vaší krve nebezpečný jed. A teď vám zbývá maximálně hodina života.“

Poté se začala opět strašlivě smát. Mitsuo vylekaně pohlédl na kousanec. Všiml si, že krev kolem rány bublá. Náhle zařval, neboť měl pocit, že mu celé tělo hoří. Svíjel se v bolestech a plácal sebou v bahně.

Bohužel nejste moje první oběť, mistře…“, řekla a pohlédla směrem k bezvládnému tělu anděla, které se pomalu propadávalo bahnem.

Nu což, jdu ničit, ale nejdřív…“

Pohlédla na dívku.

Blesk!“, vykřikla a z nebe se spustila klikatá záře, která zasáhla tělo dívky. To začalo hořet. Poté se otočila na svého mistra.

Chvíli ho pozorovala ležící na zemi v bolestech a pak řekla: „Vy byste našel způsob, jak přežít a proto nebudu nic riskovat a zbavím se vás rovnou.“

Blesk!“, vykřikla, jak nejhlasitěji mohla. Mitsuo pohlédl do nebe, kde se objevila záře. O vteřinu později jej zasáhl blesk. Sia se na místo opět koukla a na zemi bylo jen popel a ohořelý slaměný klobouk. Poté se ďábelsky zašklebila a se smíchem se pustila do dalšího ničení.

V daleké pevnosti stál Sasuke u křišťálové koule. Pozoroval celou událost se Siou. Od prvního napadení Ami až po finální konfrontaci s Mitsuem. Chvíli se stále díval do magické koule, ale poté rychle přešel ke dveřím a zavolal na strážného. Strážný se lekl, jakmile se dveře otevřely a v nich se objevil jeho pán, ozářen modrým plamenem, což byl v chodbě jediný zdroj světla. Ale rychle se vzpamatoval a bleskově se postavil do pozoru.

Zavolej mi Kurayami, a to hned!“, vykřikl na něj dlouhovlasý bledý vladař. Strážce zasalutoval a vběhl do spletitého systému chodeb.

O něco později přišla mladá dívka s červenými vlasy do půli zad a šedomodrozelenýma očima. Oblečená v černém síťovaném triku, se tmavočervenou podprsenkou a červenými rukavicemi. Černá sukně ji končila nad koleny, zatímco velké černé boty s podpatky pod nimi začínaly. Byla lehce nervózní, protože nevěděla, co od ní pán bude očekávat.

Náš plán nedopadl podle plánu a ukázalo se, že soška zmizela. Potřebuji, aby ses tam dostala a našla ji“, pravil Sasuke.

Proč neřeknete Ami? Je to na rozdíl ode mě pravý anděl…“, řekla nejistě červenovláska.

Ami je mrtvá a Arashi paralyzová, a než se zotaví, už může být pozdě.“

Dívka při tomto zjištění vyvalila oči a zalapala po dechu. Zlosyn však pokračoval.

Ukázala se však ještě horší věc, a to že ta mniška, co zabila Ami, je ve skutečnosti hostitelka duše Flavulpa a to už je velký problém.“

S těmito slovy se sesunul na svůj trůn. Chvíli bylo ticho, kdy ani jeden ze dvou účastníků se téměř nehnul.

Poté dívka řekla tichým, ale odhodlaným hlasem: „Udělám, co budu moci, Pane.“

Poté odešla z místnosti do chodeb a mířila k portálu.

Anime povídka, kapitola pátá

Po delší odmlce tu máme pokračování Bojovníků míru od našeho klubového tvůrce, Žrouta! A opravdu stojí za to :) . Tentokrát s názvem…

Bouře

Lesem se nesl hluk bitvy. I když bylo všude slunečné počasí, v dáli se ozýval zvuk hřmění. Nad stromy byla vidět postava dívky s křídly. Ve své ruce držela moc z temné energie. Shlížela na mýtinu, kde byla její soupeřka.
Sia jí rudýma očima ten pohled oplácela. Pak o něco více vycenila své tesáky a neuvěřitelně rychle se odrazila od země. V mžiku byla vedle Ami, která na poslední chvíli stačila uhnout jejím pařátům, sápajícím se po její hlavě.

„Co to s ní je?“, nevěřícně hleděla Ami na přeměněnou oponentku, která jí už nepřipadala podprůměrnou kouzelnicí, ale nebezpečnou šelmou lačnící po její smrti. Sia se najednou zarazila a dlouhou chvíli koukala na anděla.

„Copak, už ti došlo, že mě nemůžeš porazit a budeš kapitulovat?“, vítězoslavně prohlásila Ami.

Liščí bojovnice jen dále sledovala svou soupeřku.

To už ale anděla znervóznilo a vykřikla: „O co ti jde? Chceš mě naštvat? Zničím tě hned teď a bude to.“

Najednou se Sie vyklubal na tváři úsměv.

„Nezatáhlo se nějak?“, jakoby se bavila s kamarádkou.

„Co? Jak teď…?“

Než stačila cokoliv říci, tak ji do hlavy trefil kus kamene. Temný anděl ztratil vědomí a obrovskou rychlostí padal k zemi. Když dopadla, ozvala se obrovská rána, doprovázená křupnutím. Liščí démon došel k ležící dívce, která ležela na zemi a vytřeštěníma očima koukala na mnišku.

„A ty sis myslela, že mě můžeš porazit. No, jak vidíš, tak ne, a jak je dobře známo, za chyby se platí. Sbohem.“

Po těchto slovech bleskurychle  padla na všechny čtyři a prokousla nebohé čarodějce hrdlo. Ta ze sebe vydala slabé zachraplání. Z krku jí tryskala spousta krve. Po pár vteřinách vydechla naposledy a zavřela oči. Sia se s úsměvem koukala na bezvládné tělo, když najednou začalo pršet a oblohu lemovaly blesky.

„A teď se světe třes, protože tě zničím“, vykřikla dívka, která už nepřipomínala mladou mnišku, ale vypadala jako propojení liščí bestie a člověka. Mnohem horší byl ale její stín, který se přeměnil na obrovské liščí stvoření za ní, zosobňující chaos a destrukci.

O kus dál sváděli bitvu panda a mladý velitel Stinných válečníků. Pro tuto chvíli ležel mistr panda nehybně na zemi. Avšak to byla jen zástěrka pro to, aby se nepřítel přiblížil natolik, aby na něj mohl zaútočit z blízka.

„Myslel jsem, že toho zvládneš více, ale k mému zklamání tě asi zabiji až příliš lehce…“, odvětil arogantně kouzelník a namířil na něj svou ruku. Z ní vyšlehla koule bílého ohně a při dopadu na cíl se všude zvířil prach. Po jeho opadnutí se mladík chtěl přesvědčit, že uspěl. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že se zde Mitsuo už nenachází. S překvapeným výrazem hleděl na díru v zemi. Po chvíli se jeho obličej zkřivil bolestí a on padl bezmocně na zem.

„Je výhoda se naučit tlakové body na těle, že?“, řekl panda, který stál nad svým protivníkem. Ten jej bez možnosti pohybu pouze sledoval svýma vytřeštěnýma očima.

Panda pokračoval dál: „Neboj se, jen jsem ti paralyzoval pohybové středisko ve tvém mozku. Za půl hodiny se budeš moc pohybovat zase normálně.“

Chvíli mlčel, ale pak pokračoval: „Nevím sice, jak ses dozvěděl o mé minulosti, ale už jsem jiný člověk. Už nedělám ty věci, co jsem dělával. Můžeš se o to přesvědčit sám, jelikož tě teď nezabiji, jako bych to udělal kdysi. Ale musím tě varovat. Ještě jednou na nás zaútočíš a budeš ohrožovat mé svěřence, tak ti slibuji, že ti předvedu zbytek žoldáka, co ve mně ještě je.“

Posléze vytáhl ze svého opasku lavičku se zlatou tekutinou a nalil ji do úst mladíkovi. Ten bez možnosti odporu tekutinu neochotně spolkl.

„Odvar z Miastreky tě uspí na pár hodin, po probuzení budeš fit.“

Poté se otočil a odcházel směrem ke zvukům bitvy. Podíval se na zataženou oblohu, ze které se spustila průtrž.

„Jednou tě najdu a pak tuhle kapitolu svého života ukončím nadobro. Ať tak či onak.“, zvolal k nebesům a dal se do běhu.

U vchodu do jeskyně stála Natsuki, která nevěřícně sledovala meč rozpadající se jí v rukou. Pohlédla na mnicha, avšak ten byl ve smrtelném bezvědomí a tak nemohl něco takového způsobit. Z jeskyně vyšla mladá dívka s výrazem, který nevypadal ani jako výraz člověka, ale něčeho neživého. Jako panenky.

„Co jsi zač? Odstup nebo tě zabiji.“

Když dívka, která byla oblečena v černých šatech připomínajících panenčiny šatičky, nereagovala, stínová bojovnice se přemístila za ní a chytla ji kolem krku. Dívka se však ani nehnula a dále se dívala na rozpadlý meč na zemi. Natsuki dlouhou vteřinu nic nedělala, ale poté dívku povalila, až jí z dlouhých černých vlasů spadla mašle. Dívka ležela na zemi, ale stále měla neměnný výraz v obličeji.

Vražedkyně se jí už chystala dát pěstí, než však úder stačil dopadnou do dívčina obličeje, dívka potichounku s téměř nemrtvým hlasem vyslovila: „Yuki.“

V tu chvíli se nebohá bojovnice chytla za hlavu a začala naříkat.

„Co se to děje! To bolí, přestaň! Prosím, přestaň. Já nechci umřít, prosím…“, naříkala v pláči a bolestech svíjející se slečna. Poté upadla do mdlob. Dívka smutně pohlédla na dvě postavy ležící v bezvědomí.

„To je v pořádku. zlatíčko…“, ozval se za ní hlas a z jeskyně vystoupil mladík oblečen v šedé rozepnuté košili a kraťasech. U pasu se mu houpaly dvě dlouhé katany. Na hlavě měl krátké zelené vlasy a se smutným výrazem se díval na dívku před ním.

„Moc mě mrzí, že jsem nebyl dost rychlý, abych ti pomohl a ochránil tě.“

Svěsil hlavu a chytil ji za ruku. Pak ale zaslechl zvuky bitvy. Pohlédl do dívčiných nevinných očí a řekl: „Musíme teď jít, zlatíčko.“

Oba utíkali.

Mitsuo doběhl na mýtinu, kde se mu naskytl hrozivý pohled. Průtrž se změnila v děsivý liják, což podtrhovalo děsivost scenérie. To, co bylo dříve lesním paloučkem, se nyní proměnilo v pustinu bez stromů a rostlin. Na mnoho místech hořely kusy země a uprostřed chaosu stála obrovská silueta lišky, která ničila vše ve svém dosahuju. A pod liškou se nacházela smějící se liščí víla.

„Dobrý bože, odpusť mi, Sio, ale musím tě zadržet!“

Poté se rozběhl směrem k víle.

Akicon 2013 – reportáž (psaná na oprátce)

Všimli jste si všichni té literární vsuvky v úvodu? Jsem na ni patřičně hrdá, jen než se do toho pustím, tak uvedu, že mě neškrtil provaz, nýbrž nateklé mandle, ale o tom později XD…
Takže. Nj, tímhle slovem se začínat nemá, ale momentálně krásně vystihuje mé rozporuplné pocity, jako mám to psát, nemám to psát, co mám psát, protože na jednu stranu tu toho o těch recenzích máme letos docela dost, tak nechci vynechat akci, na níž jsem dokonce byla, ale zas jako org jsem sama vysazená na kritiku, a to sebeoprávněnější, a navíc nemám pocit, že jsem nějaký ten hejtr typ, já radši prostě chválim, no… Jako ne že by nebylo co chválit. Ale byl to můj první Akicon a shodou všech působících okolností asi i poslední.

Tak si to rozdělíme a začneme zápory, abyste věděli, co mám za problém XD.
Vyrazila jsem s Aryou, která patřila mezi přednášející a zařadila do své přednášky i mě coby předvádějící figurantku, což se mile promítlo do našeho vstupné. Chtěly jsme na přednášku o půl 7, ale tak jistota je jistota, takže v 17,18 jsme stáli před Zahradou. Tedy spíš pár desítek metrů od ní, neboť od cílové čáry nás dělila hrůzně vyhlížející fronta a procházející staffák nás informoval, že ačkoli jsme na programu, nemáme nárok na nějaké to malé předbíhání. Dobrý, to je fér, ovšem v okamžiku, kdy se naše nohy zastavily na konci fronty, začalo pršet. A déšť nás obohacoval následujících 35 min čekání, což nás vede k té oprátce, neboť já jsem okamžitě nastydla a sobotní rozměr mých mandlí činil tak 2 hektary na každou, což jako přesně potřebujete (nebyla jsem blbě oblečená! lítali tam polonazí cosplayeři, já v podzimních botech a kabátě :D ). Jako chápu, že prostě přišli lidi, přece jenom, to je cíl akce, také jsme na Ukončení Akiconu byly informovány, že se vyskytly nepředvídatelné technické trable, ale panebože, u vstupu byly dvě stanoviště, jedno pro lidi s kódem, jedno pro lidi bez – opravdu to nemohlo dělat víc lidí? Vždyť kolem bylo staffáků jak napršeno, například na šatně se v pěti bavili tím, že jeden byl zavřenej v komoře, druhej mu držel dveře a třetí se tomu smál (což mimo jiné vedlo ke zpomalení šatny, nečekaně :D …). Jasný, není to třeba chyba orgů, možná to fakt nešlo jinak, ale mě to (doslova) zkazilo celou akci. No a pak už vás tak nějak vytáčí všechno no…
Ty šatny byly vůbec vtipný, očividně existovalo nějaké pravidlo o nebrání tašek (měla jsem sáček o velikosti igeliťáku a byla jsem odkázána na spací místnost, kde jsem ho pak nedotčený nalezla, což vážně oceňuju! Ale zas v sobotu večer se postrádal telefon, takže když už, tak se šlo asi po elektronice, a ne po mých botách v sáčku XD). Dalším pravidlem pak byl fakt, že pod jedno číslo nesměly spadat dvě věci. Ani když byly na jednom háčku. Ani když byla ta menší zabalena do té větší. Takže jsem byla nucena nažehlený svetřík zmačkat a narvat do kapsy kabátu, ačkoli měl nádherná poutka, ale prostě ne no.
Bordel! Já chápu, že na takovýhle akce se nenajímají uklízečky, nebo uklístaffky, ale aspoň občas ty návštěvníky upozornit nebo sklidit alespoň to nejhorší, člověk si nesedl ke stolu ne proto, že by ho blokovali jiní návštěvníci, ale proto, že ho blokovaly zbytky po jiných návštěvnících… Do sekce bordel s dovolením zařadím i konzumaci návykových látek – mě třeba nevadili kuřáci před halou, sice ten smrad nesnáším, ale kdo by chtěl v té zimě postávat venku, že, ať si tam klidně smradí. Ale bylo mi nepříjemné povolení alkoholu v budově, ne že bych se dostala s někým do konfrontace, ale často jsem narážela na typy, pro které to očividně byla dvoudenní kalba a ne kulturní akce. Typy zbytečně hlučné, zbytečně rozlítané a hlavně zbytečně smradlavé, jako by nestačil ten pot všude.
Program, no, tady je to absolutně subjektivní, nikdo, s kým jsem mluvila nebo koho jsem na akci potkala, si nestěžoval, ale mě se stávalo, že v sekci té jedné hodiny jsem si nevybrala ani jednu z nabízených možností. Ovšem na druhou stranu, tenhle problém vždy spolehlivě vyřeší doprovodný program, a např. sekce deskovek nebo konzolí byla moc pěkná, lidi se ochotně střídali, takže tam to bylo fajn.
Ty placky s cedulkou! Nejsou pásky lepší? Je super, že mám placku zadarmo, ale všechny tři dny jsem měla oblečení buď půjčené, nebo pro mě velmi hodnotné, a to prostě nepropíchnu, sorry, navíc ta cedulka byla velká a outfit hyzdící XD! Taky mi přišlo vtipný, že nikdo nic nekontroloval, samozřejmě jsem cedulku měla okamžitě po ruce, ale prostě nebyla na viditelném místě a za celou akci mě nikdo nezastavil, takže si ji lidé mohli krásně půjčovat, což třeba podle mě na fest nalepené náramky eliminují. Ovšem Arya si chválila pěkné kartičky pro orgy, ty měly cvakátko XD.
Pak mi (v porovnání s Natsuconem) chyběly krámky po obvodu ochozu a venkovní občerstvení, ovšem vzhledem k počasí a omezenosti prostor to bylo vyřešeno pěkně a jinak to ani nešlo, takže to samozřejmě nevidím jako zápor. No a další drobnosti, jako třeba větrání (není lepší nechat okno na větračku než tam návštěvníky 40 min dusit a pak nakonec otevřít všechna okna dokořán?) nebo posun programu (samozřejmě mi nevadí, že časy neseděly, to se stane, ale návštěvníci mohli být informováni)…
… a další drobnosti, které už s akcí jako takovou nemají co dělat, jako třeba nízká účast děčíňáků a ústěčáků, což také vedlo k tomu, že pro nás akce nebyla tak zábavnou, jak jsme očekávaly, neboť nejsme úplně ty typy sednu-poslechnu-vstanu-sednu jinam, no a taky bylo prostě hnusně XD. Takže tak.

A návštěvníci. Tady upozorňuji, že já když to začnu řešit, tak jsem pak možná trochu terorista, protože mě vytočí úplně všechno, ale zas… Je to názor, no. Prostě mi přišlo, že tu byla jiná sorta lidí, než kteří jezdí k nám nebo kteří navštívili Natsucon, nebudu se o tom rozepisovat, shrnu to tím, že při pohledu na ně si připadám stará XD, ale jde mi spíš teď o jejich společenské chování, neboť…
- Kam si sedneme? Hej, co třeba na schody, to je boží nápad, a sedneme si tady dva vedle sebe, aby nás nešlo překročit, a před náma si sedne další, aby nás nešlo ani obejít!
- A když už jsme u těch schodů, po nich chodíme zásadně po třech, a to vedle sebe, přece nepřerušíme hovor, a že támhle nahoře někdo útrpně stojí a pouští nás, no a, on počká.
- Nejlepší způsob, jak se postavit v herní místnosti a začít s někým krafat je takový, aby zakryl pohled co nejvíce lidí, co se baví sledováním děje na obrazovkách.
- Nevejdeme se do spaní místnosti? No a co, uděláme si vlastní na chodbě (pod schodama, na záchodě). Že je na chodbě jedna, dvě, deset cedulí, že se to nemá, nevadí! Tak co že bychom dali věci alespoň všechny na jednu stranu, aby lidi mohli projít? Ale co je to za kravinu, naopak, dáme tohle vlevo, tohle vpravo a tohle ideálně dospostřed, aspoň bude challenge to projít! A spacáky zásadně nesbalujeme.
- Že bychom po sobě uklidili? Super nápad, nahrneme všechno doprostřed stolu a budeme tomu říkat „uklizeno“, on to někdo vyřeší (v přízemí se člověk bál byť projít po zemi, zvlášť ten modrej koberec vypadal pod nánosem zbytků večeří a snídaní moc pěkně.
A takhle bych mohla pokračovat donekonečna, prostě absolutní nezájem o okolí, tady jsme my, úža kúl parta otaku, a nic jinýho nás nezajímá.

Tak jsem se vyvztekala, jdeme chválit (jenom co si dojdu pro Olynth, a když už jsem u tý reklamy, on vážně zabírá!).
Omezená kapacita a systém registrace obecně. To se mi líbí moc, neboť narvaná zahrada je peklo (ADVík 2012), a to, že se šlo zaregistrovat v jednu dobu a zaplatit třeba až za měsíc a půl (a ne „do dvou dnů“, jak to bývá), je taky moc fajn.
Orgové, byl jich dostatek a byli ochotní, byli zde hlavní bossové, pomocníci i šerifové, pěkný a fukční systém (ačkoli zjistit, že přednášející je nemocná,  min po začátku její přednášky, to se úplně nepovedlo).
Drobnosti pro hosty, kobliha zadarmo byl bezva nápad (a dobrý vtip), placka je také pěkná pozornost, programy s anotacemi jsou, koukám, už samozřejmostí, také jsem oceňovala nízké ceny v obchůdcích a hlavně na Akicon burze.
Výbava místností, vždycky tam bylo co dělat, jednu deskovku jsme si i vytáhly a strávily tam pěknou půl hodinu a hry na konzolích jsme oběhly téměř všechny.
Z toho, co jsem navštívila, jsem byla až na jednu výjimku spokojená naprosto se vším, páteční přednáška o yaoi byla příjemně vtipná, taktéž přednáška o ecchi (ať to mám žánrovně vyvážené XD) a úplným hitem pro mě bylo povídání o pobytu v Japonsku, čekala jsem nudná data a promítání fotek z dovolené, ale slečna přednášející byla perfektní a její projev též.
Taky se mi líbily obě hlavní soutěže, Cosplay a AMV, co se týče posledních dvou cosplayerů, směju se ještě teď, někdo to prostě umí (a bacha na okurku XD), a první AMV z této soutěžě bylo jedno z nej, které jsem v životě viděla. Moc fajn bylo i promítání Vocaloidích hudebních novinek, vzhledem k tomu, že jsem se složila u tří z devíti videí (extrémně dojemný!), tak to nemůžu nezmínit…

Jak vidíte, plusy jsou dnes výrazně kratší než mínusy, ale je to prostě tím, jaký celkový dojem (a je jedno, čím je způsoben) ve vás ta akce zanechá, a ačkoli rozhodně nechcete litovat, že jste na ní byli, nechcete o ní přemýšlet špatně, tak prostě nevyšlo tolik věcí naráz, že se vám nelíbí… Možná až mi splaskne krk a uschnou boty, tak si uvědomím, že to vlastně bylo fakt pěkný, ale zatím zůstávám věrná Natsukonu a severním Čechám :)

Sia